Neklid jsou čtyři bílý stěny
A čekání na něco, co už se dávno mělo stát
Je to ta jediná věc, co se nedá zadusit
I když se tak hrozně snažíš
Může to být i hezký
Ale vždycky to je rozptylující
Všechno mám v srdci
V hlavě už nic
Je mi to jedno
Na boj potřebuješ sílu
A nějaký tanky
Hlava plná hvězdných galaxií
Zatažená obloha všedních dní
Tichá hudba do pozadí
Každodenní chyby a úspěchy
Světlo nápadů
Stín strachu
Šedivý asfaltový bloky všedních dní
Některý dny nechceš odcházet
Protože je ti nejlíp ve vlastní hlavě
Některý dny by sis nejradši z hlavy vyklepal sníh
Kterej tě nepříjemně studí a taje
Některý dny máš v rukou budoucnost
A někdy neovládneš vlastní lenost
Ale žádný z těch dnů už nedostaneš zpátky
A to je kurva depresivní
Ráno toho budeš litovat
A proto je lepší se neprobudit
Ve spánku není cítit smutek
Většinou
Růženka si nemohla najít kluka
Tak si dala timeout, dokud někdo nepřijde
Taky bych chtěla spát
Dokud moje problémy nevyřeší někdo jiný
Jenže už mě stokrát pobodaly trny
A nic
Ráno budeš litovat, že je zas ráno
I kdyby už bylo poledne
Nemá cenu dělat nic do oběda, když jsi vstal tak pozdě
A tvoje myšlenky jsou rozlítaný jak děti v Disneylandu
Tak si dáš pauzu na zklidnění
A pak už je moc pozdě s čímkoliv začínat
A pak bys už měl jít spát
Každý den je jen čekání na to, až se konečně budeš moct zas na pár hodin vypnout
Je to jako demo verze smrti
Která nikomu nezpůsobí trápení
A tak ji hraješ pořád dokola s tím
Že třeba jednou nastřádáš odvahu i na plnou verzi
Problém je, že nikdo, kdo ji dohrál, nenapsal recenzi
Jak má pak člověk vědět, jestli to za to stojí?
Nebo jestli toho bude ráno litovat
Můj strážný anděl
Se vysekal na ranveji
Nejspíš ho štvalo
Že mu netleskám
Prodala všechny květiny
I krystalky co zdobily lustr
Začala denně chodit sledovat vlny
Na pláž, kde nikdo jiný nebyl
Ledová voda jí omývala nohy
Domov byl prázdný
Příjemný chaos zmizel
A holé stěny neposkytovaly útěchu
Nechala si jen postel, kuchyň a koupelnu
Ale stejně to nestačilo
