sobota 24. ledna 2026

Asi bych měla začít meditovat

Neklid jsou čtyři bílý stěny

A čekání na něco, co už se dávno mělo stát

Je to ta jediná věc, co se nedá zadusit

I když se tak hrozně snažíš

Může to být i hezký

Ale vždycky to je rozptylující

Všechno mám v srdci

V hlavě už nic

Je mi to jedno

Na boj potřebuješ sílu

A nějaký tanky

Co si myslíte o architektuře sovětských sídlišť?

Hlava plná hvězdných galaxií 

Zatažená obloha všedních dní 

Tichá hudba do pozadí 

Každodenní chyby a úspěchy 

Světlo nápadů 

Stín strachu

Šedivý asfaltový bloky všedních dní

O víkendech vstávám kolem dvanáctý

Některý dny nechceš odcházet

Protože je ti nejlíp ve vlastní hlavě

Některý dny by sis nejradši z hlavy vyklepal sníh

Kterej tě nepříjemně studí a taje

Některý dny máš v rukou budoucnost

A někdy neovládneš vlastní lenost

Ale žádný z těch dnů už nedostaneš zpátky

A to je kurva depresivní

Nedělej unáhlený rozhodnutí

Ráno toho budeš litovat

A proto je lepší se neprobudit

Ve spánku není cítit smutek

Většinou

Růženka si nemohla najít kluka

Tak si dala timeout, dokud někdo nepřijde

Taky bych chtěla spát

Dokud moje problémy nevyřeší někdo jiný

Jenže už mě stokrát pobodaly trny

A nic

Ráno budeš litovat, že je zas ráno

I kdyby už bylo poledne

Nemá cenu dělat nic do oběda, když jsi vstal tak pozdě

A tvoje myšlenky jsou rozlítaný jak děti v Disneylandu

Tak si dáš pauzu na zklidnění 

A pak už je moc pozdě s čímkoliv začínat

A pak bys už měl jít spát

Každý den je jen čekání na to, až se konečně budeš moct zas na pár hodin vypnout

Je to jako demo verze smrti

Která nikomu nezpůsobí trápení

A tak ji hraješ pořád dokola s tím

Že třeba jednou nastřádáš odvahu i na plnou verzi

Problém je, že nikdo, kdo ji dohrál, nenapsal recenzi

Jak má pak člověk vědět, jestli to za to stojí?

Nebo jestli toho bude ráno litovat

Na 8 miliard andělů už by to chtělo dispečink

 Můj strážný anděl

Se vysekal na ranveji

Nejspíš ho štvalo

Že mu netleskám

Etika a etiketa zní podobně

 Píšu básně

Ale whiskey píše líp

Třeba se to otočí

Až budu taky archivní

Jedna mince necinká

 Prodala všechny květiny

I krystalky co zdobily lustr

Začala denně chodit sledovat vlny

Na pláž, kde nikdo jiný nebyl

Ledová voda jí omývala nohy


Domov byl prázdný

Příjemný chaos zmizel

A holé stěny neposkytovaly útěchu

Nechala si jen postel, kuchyň a koupelnu


Ale stejně to nestačilo